Jméno
I když název Bučnice může evokovat bučení (dobytka), pravda je jinde – u buků a vrchu Bučina, který se vypíná nad osadou. Než se ale Bučnice v roce 1923 dopracovala ke svému českému jménu, jmenovala se všelijak – mimo jiné v 16. století Buchwald, o dvě století později Buchwaldsdorf.
Obyvatelé
Údolíčko bylo osídlené už v roce 1576. Rekordní počet obyvatel zaznamenali při sčítání v roce 1880, 207 obyvatel, z toho 205 Němců a 2 Češi. Po válce logicky Bučnice osiřela a zůstalo v ní jen pár rodin. Tradiční chalupy tkalců a drobných zemědělců pak začaly sloužit hlavně k rekreaci.
Hostinec Ve Skalním údolí
Vlastní hospodu měla kdysi každá vesnice i vesnička. Tady probíhal společenský život a sousedé se v ní setkávali k osvěžení a na kus řeči. Bučnická hospoda (z níž je nyní náš pension) vítala pocestné už v roce 1858. Měla totiž výhodnou strategickou polohu uprostřed cesty, spojující vstupy do Teplického a Adršpašského skalního města. Turisté, kteří mířili do skalních měst, zpočátku fiakrem, po roce 1908 pak novou železniční tratí, ji nemohli minout. Proslulost jí ovšem zajistila až rodina Paslerových, která začala v roce 1920 vyrábět sodovku a limonádu z vlastního pramene.
Frischgeist – Svěží duch
svěžující sodovka s různými příchutěmi byla v té době novinkou. Její výrobu umožnila Paslerovým nejen nová dostupnost kysličníku uhličitého, ale hlavně vlastní pramen mimořádně kvalitní měkké vody, která má dodnes parametry vody kojenecké. Návštěvníky hostince tak provázel klapavý zvuk mechanického zařízení, které ve sklepě pohánělo tlakové pumpy a míchadlo. Šumivá limonáda s poetickým názvem „Svěží duch“ se v hostinci Ve Skalním údolí vyráběla až do konce druhé světové války.
Mimochodem
Dnešní návštěvníci penzionu mohou vyhlášený pramen otestovat na vlastní kůži. Kojenecká voda tu teče z kohoutku i ze sprchy.
